• Vytisknout

  Podle psích pravidel žijeme od roku 1983. První pes byl, jako u většiny pejskařů, německý ovčák. Psovitost je strašně nakažlivá, takže nezůstalo pouze u jednoho pesana.  Samozřejmě jsme chodili na cvičák s cílem složit co nejvyšší zkoušku z výkonu a strávit fajn čas se stejně ,,postiženými" lidmi. Naši psi jsou členy rodiny, parťáci  a tak největší motivací a pomůckou při výcviku byl, je a navždy bude pamlsek, oblíbený předmět a pochvala někdy spojená s krátkou hrou. Jistě, jsou situace, kdy vše nejde tak hladce a člověk má pocit, že se ho ti čtyřnozí andílci snaží dostat do blázince, situace při kterých se milujícímu páníčkovi na prchavý okamžik mihne hlavou temná představa naprosté destrukce toho přitrouble se tvářícího tvorečka. Páníček, přesvědčen, že chlupáč tuto nemístnou myšlenku stoprocentně viděl, se minimálně týden hluboce stydí. I to k životu se psy patří. Od našich psů nikdy nevyžadujeme větší výkon  než na jaký opravdu mají, ať už fyzicky nebo psychicky a snažíme se , aby pejsek pracoval s přístupem ,,já chci", nikoli ,,já musím". S každým pejskem máme nějaké ambice, představu jaký by měl být, jakých výsledků, výstavních nebo pracovních, by měl dosáhnout. Ale ne vždy se vše povede a i z nadějného štěňátka vyroste pes, který nesplní ona očekávání. V tomto případě řešíme pouze otázku ,,bude z něj předčasný důchodce, nebo věčné štěně?". Nemusí být šampion, nemusí excelovat v chovu, ale musí se smířit s tím, že s námi prožije celý svůj život. Tak se nám na posteli povaluje již několikátá generace naprosto ,,neužitečných" mrňousů, jejichž hlavní úkol spočívá v nepřetržité asistenci u všeho dění, v hemžení po celém domě, dokonale přesném překážení a motání se pod nohy. Největší poklonou pro nás navždy zůstává výrok našeho přítele ,,Kdybych se měl ještě jednou narodit, chtěl bych být psem u Lednárů". Naše feny německého ovčáka odchovaly úspěšně tři vrhy a na naše nervy toho bylo až moc - březost, porod i odchov, desítky a stovky možností ke vzniku problému. A odchod štěňátek do nových domovů? Nejdříve se těšíte až se  ta tlupa tyranských raubířů rozejde do světa. Těšit se přestanete s příchodem prvního vážného zájemce. Naprosto cizí člověk hodlá koupit jedno z Vašich vypiplaných ,,dětí". Následné výslechy, rentgeny a laboratorní rozbory budoucích majitelů dají pěkně zabrat. Tak již několik let dáváme nervíkům pohov a ve smečce jsou samí kluci. V současné době dva zástupci naprosto úžasného plemene španělský mastin a hemžící se mrňouskové - srnčí pinč a malý kontinentální španěl. S mastiny se věnujeme hlavně výstavám a trošku výcviku ( s ohledem na jejich tělesné možnosti, ty duševní jsou neuvěřitelně obrovské ). Neustále nás svádí myšlenka na fenku, štěňátka......... Tak snad v nepříliš vzdálené budoucnosti uvítáme doma slečnu španělku, zatím si užíváme ,,klidu a pohody" s partou chlapů, trénujeme nervovou soustavu a dokončujeme novou laboratoř na podrobný rozbor nových páníčků.